Ahoj, já jsem Chrochtík!
Narodil jsem se v množírně, kde jsem nikdy nepoznal lásku ani péči. Když mě konečně prodali, měl jsem smůlu na nezodpovědnou majitelku, která se o mě nestarala tak, jak by měla. Možná jsem byl i bitý, protože dodnes se strašně bojím ruky, která se ke mně přiblíží... No, radši jsem to zapomněl.
Naštěstí teď žiju tady, v Útočišti, kde jsem konečně našel klid a bezpečí. Ještě pořád se učím, že ne každá ruka chce ublížit – ale díky trpělivosti a lásce lidí tady začínám zjišťovat, že hlazení a drbání za ouškem jsou vlastně docela příjemné věci.
Každý den tady mi ukazuje, že svět může být i hezký. Moc děkuju vám všem, kteří Útočišti pomáháte – díky vám mám konečně šanci začít věřit lidem a poznávat, co je to být šťastný a milovaný.
Děkuju, že mi dáváte naději na lepší život!
