2. 12. 2019 07:00
Prison break vol. 2
Krásné ránko, kamarádíčkové..
tak máma šla zase na procházku s takovou tou divnou věci na kolečkách, která vydává divný zvuky. No a nevzala mě sebou. Prej, že by lidi divně koukali, co je mi do lidí? No, ale já jsem to vyřešil, protože jsem chtěl na procházku jít, počkal jsem, až se máma vrátí. Ona je pořád taková zpomalená. Počkal jsem u brány, kudy jsem věděl, že se bude vracet a když otevřela, tak než zatočila tim kočárem( tak se říká tý hnědý věci, víte? ) Rozběhl jsem se jako Jurek ( to je takovej pán, co jí prej jenom kořínky a strašně dobře běhá) a frnknul jsem mámě ven, nejdřív jsem dělal, že jdu jen na ořechy, tak ona byla v klidu a zajela na zahradu, ale já jsem nešel jen na ořechy, chtěl jsem jít tam , kde byla ona, takže jsem se šel podívat odkud přišla. Tam jezdí ještě divnější věci na kolech, takový krabice, ze kterejch lezou lidi. To ona mi nechtěla dovolit, nechala kočár kočárem a za neustálýho povyku " Ne Kvído, tam nesmíš" mě normálně plácla po zadku, to nebylo milovaný plácání, ale byla fakt naštvaná. No tak jsem se otočil a šel jsem na druhou stranu. Tam bydlí strejda Pepa, šel jsem se kouknout, jestli neni doma. No nebyl. Máma halekala, že naštěstí tam neni, jinak by ho ze mě kleplo, jak kdybychom se s Pepou neznali. No, když nebyl doma, tak jsem se teda uráčil jít na zahradu. Ale! Co kdybych se šel podívat nahoru za ovcema, nebo co je vlastně nalevo od našeho baráku. Nahodil jsem Jurek style a zdrhnul mámě o pár desítek metrů, to už nedá... Utíkám si tak po poli, po očku kontroluju, jestli je máma za mnou. Kdyby jako nebyla, tak to samozřejmě otočím a jdu za ní, ale ona za mnou tak hezky běhá a jak si tak kontroluju, tak najednou vidím tátu. Tak to pos**la. Jako normálně mě práskla. A on má proutek. Na mě?! No chápete to? Tak jsem šel teda na zahradu. A převrátil mu ponk, je mi jedno, že má sto kilo a že si hne zádama, až ho bude dávat zpátky. Převrátím ho pak znovu. Proutek. Na mě. To fakt přehnali. Hlavně, že měl v ruce banán. A ten mi ani nedal, i když jsem tak hezky šel na tu zahradu. To jsou teda rodiče. Jsem si na to vzpomněl a jdu převrátit ponk, protože tohle byla fakt křivda, vždyť já jsem chtěl jen na procházku.
.
.
Azyl Život bez krutosti na statku pomáhá už tři roky zvířatům v nouzi. Většina zachráněných zvířat zde najde trvalý domov, některým jsou zprostředkovány domovy nové. Na našich webových stránkách si můžete zvířata adoptovat virtuálně a tím pomáhat jim a dalším :) Nebo můžete nakoupit v našem benefičním obchůdku, či podpořit libovolným finančním, ideálně pravidelným, darem na účet 2101029696/2010. Díky, že vám na zvířatech záleží !
*Pravidelné dary nám umožňují plánovat a zachraňovat zvířecí životy ❤ Žádná částka není malá , třeba za 50 Kč nakrmíme slepičku na měsíc :) Díky vám
detail
