Antonie

Antonie

Bylo nebylo, žila si na dvorku sama kozí dáma. Jak jistě víte, kozy jsou zvířata společenská a proto není divu, že ta dáma začala být značně naštvaná na celý svět. Lidem, kteří se o ní starali nebyla lhostejná a tak si řekli: "Pojďme jí najít nový domov" Domov, kde bude mít spoustu přátel a plochu, kde se bude moc prohánět. Domov, kde bude mít svobodu. A tak se stalo.

Hledali a hledali, až se dohledali místa, kde na každém záleží a kde by ta kozí dáma mohla v pohodě žít. Už vám asi došlo, že ta kozí dáma jsem já, že? Problém ale je, že mě se vlastně nikdo nezeptal. Jó jasně, totálně mě štvalo, že jsem sama a tak jsem ty dvojnožce trkala, aby si se mnou hráli, ale do prkvančic! Další ovce kozy? No to teda nechci!

Baví mě být se slepicema, někdy i kozly vezmu na milost, ale nejradši je mi v mojí boudě. Nerada se dělím o jídlo a to s kýmkoliv, samozřejmě všechno jídlo světa patří mě, takže pokud si myslíš, že mě půjdeš pohladit a budeš mít v ruce mrkev... uvědom si laskavě, že je to MOJE MRKEV. Ale jsem tady, je to moje doma. Mám velký prostor, můžu si být kde chci a nikdo mě nenutí se s někým bavit, když sama neuznám za vhodné a to je super. Takže jsem tu vlastně ráda, i když pro jistotu ty dvojnožce, kterým velím teď, čas od času taky pěkně pozlobím, aby nezapomněli, zač je toho loket. 

No a teď i ty můžeš být mám kámošem, protože já si zasloužím jen to nej, nebo snad ne? 

Díky, že ti na zvířatech záleží