Bedřich

Bedřich

Daleko předaleko jsem žil se spoustou krásných koziček a plodil obrovské množství krásných kůzlátek. V okolí nebyla jediná koza, kterou bych nechával chladnou, ale osud tomu chtěl, že můj pán přišel o pastviny. Ty moje krasavice si chtěl vzít každý, jenže co se mnou. Jednou jsem zaslechl, že prý "dej ho do klobás, toho nikdo živit nebude" , ale můj pán nebyl takový. Hledal až nalezl. Musel jsem se teda stát hňupem, víte co to je? To znamená, že jsem vykastrovaný kozlík. Ale pořád jsem ten nejhezčí hňup široko daleko ....

 

Ale nemyslete si, můj příchod nebyl bezproblémový. Hodně jsem se bál. Neznal jsem slepice, kočky pro mně byly chodící strašidla. Nejdřív jsem mohl chodit ven je na provázku, to mi šlo celkem dobře. Ale když mě pustili, tak jsem lítal jako pometlo. To už ale odvál čas a já jsem teď samozřejmě velitel smečky.